Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše cesta na Schrammsteine

 

p1150977.jpg


 Rád bych se s Vámi podělil o své zkušenosti při cestě na vyhlídku Schrammsteine.
Masiv Schrammsteine blíže představovat nebudu, není problém si o něm najít na internetu spousty informací.
 V rychlosti, Schrammsteine je skalní masiv nacházející se v německé části Českosaského Švýcarska. Je hojně navštěvován především turisti, ale i fotografy.
A právě fotografování tohohle úžasného přírodního výtvoru tam přivedlo i nás. Doprovod mi dělala moje přítelkyně Jaruška. Cílem bylo zachytit masiv v prvním ranním světle. Prostě východ slunce na Schrammsteine s podzimní atmosférou. Termín 15.10.2012.
Všem fotografům, kteří nemají od svých drahých poloviček dostatek pochopení pro své bláznění z foťákem bych přál s Jaruškou strávit jeden den „v akci“. Je to ukázka nadpozemské trpělivosti a tolerance. Nevím, jak to může vydržet.   
 

Hledání parkoviště

 Bydleli jsme v Srbské Kamenici. Je to asi 30min. autem na jedno z parkovišť pod Schrammsteine. Byl jsem v této lokalitě Sasského Švýcarska prvně a protože jsem chtěl mít jistotu a ráno se nezdržovat hledáním parkoviště, místo jsem si vybral den předem. Na výběr je celkem ze tří. První, které leží asi 2km po levé straně od hraničního přechodu Hřensko-Smilka směrem na Bad Schandau, doporučuji přejet, je placené(automat) a pokračovat dál. Asi za 2,5km( 4,5km z hraničního přechodu) odbočte na křižovatce ostře doprava do kopce po úzké silnici. Po 800 metrech dojedete na druhé parkoviště, opět po levé straně. Patří k místnímu hotelu. Snad je zdarma, ale jistý jsem si nebyl a raději jsme parkovali až na třetím parkovišti o dalších 400m dále po silnici. To je zdarma určitě.
Vše jsem měl vymyšlené, naplánované a zbývaly pouze dvě maličkosti, aby se vše povedlo. První bylo mít štěstí na počasí a druhá dorazit na místo včas. Počasí ideální nebylo, alespoň pro fotografa, ale tak zlé také ne. Žádný klenot se čekat nedal, ale stálo za to se na vrchol vypravit a fotografování si patřičně užít.
Druhá maličkost se zdála být opravdu velice snadná. Dnes, s odstupem času hodnotím výsledek jako lehkomyslné podcenění situace a neznámého místa. Poučení pro příště.
 

Ranní přípravy

 Od jiných fotografů jsem věděl, že cesta nahoru trvá asi 45min. Budík jsem proto nařídil na 4:40. Je to naše běžná doba vstávání do práce, takže žádný problém. Protože slunce v tuto roční dobu vychází až v 7:25 a cesta autem trvá 35minut, vypadalo to, že času budeme mít dost. Z penzionu jsme po vydatné snídani vyrazily v 5:20, na parkoviště přijíždíme 5:55. Oblékám batoh, nasazuji čelovku a se slovy „ženo, neboj se, za chvíli jsme tam“ v 6:00 vyrážíme do neznáma, v naprostém tichu a úplné tmě s vidinou prvních krásných ranních paprsků nesvětlující masiv.
 

Cesta v bludišti neznámou temnotou

 Výchozích bodů, jak se dostat na vyhlídku je hned několik. Cestu značí turistické značky s nápisem Schrammsteinaussicht. Přímo z parkoviště (posledního) vede zelená stezka. Po té jsme se vydali i my s tím, že se později napojíme na modrou a pak opět na zelenou. Cesta začíná dost do kopce lesní pěšinou, po kořenech stromů a kládových schodů. Po asi 15 minutách jsme dorazily na rozcestí. Je možné jít rovně přes hrazení po modré, do leva po  zelené, nebo doprava do schodů. Vyrážím po schodech průzkum. Nahoře se zdá být les, cesta žádná, tak se vracím. Přelézáme hrazení a jdeme po modré dolů z kopce s tím, že jdeme správně. Po 5 minutách narážíme na další hrazení, které opět přelézáme a vydáváme se vlevo dál po rovině. Za chvíli dojdeme ke značce která ukazuje Schrammsteinaussicht s šipkou směrem odkud jsme přišly. V hlavě se mi pomalu začíná rozplývat ranní fotografování. „Musíme se vrátit, jdeme špatně“, říkám s mírně podrážděným hlasem. Vracíme se ve směru, odkud jsme přišli, ale okolo hrazení přecházíme a pokračujeme asi 10 minut do mírného kopce. Přicházíme na další rozcestí. Kam teď? Doleva, nebo doprava? Čas nemilosrdně utíká, východ slunce se blíží a mi bloudíme. Je pořád tma jak v pytli. Jsme odkázání pouze na světlo čelovky. Zdravý rozum mi velí pokračovat vlevo po modré, Jaruška také, ale červíček nejistoty mě přemluvil vydat se doprava, po zelené. Po pár minutách sjedeme několik schodů a ocitáme se na rozcestí, kde jsme před asi 30 minutami přelézali hrazení. A sakra, říkám. Nervózní ještě víc než před chvílí se vydáváme po zelené. Začíná se pomalu rozednívat. Asi po 300 metrech přicházíme k velikému skalnímu útvaru. Zklamaně pronesu „ vždyť mi jsme pod tou skálou, máme být přeci nahoře“. Snažím se najít tolik hledanou cestu na vrchol. Obcházíme kus skály, ale cestu žádnou nevidíme. Jen tu, po které jsme přišli a spoustu pěšin pod skálou. O kus dál se najednou jedna objeví. „To musí být ona“, říkám a jdeme. Po pár metrech nás ale zastavuje německý mladím se slovy „potichu prosím, můj muž ještě spí“. Nebyla to cesta k vrcholu, ale k místu noclehu dvou německých do sebe zamilovaných horolezců. Házím batoh na zem a v tuto chvíli vzdávám pokus o fotografování východu slunce na Schrammsteine. Opět rozbaluji mapu, tentokrát si na pomoc beru buzolu. Jak už tuším,  po zorientování zjišťují, že jsme na druhé straně, pod vrcholem Falkensteinu. Za pár okamžiků zhlédnu na obloze první ranní paprsky vycházejícího slunce. Auuuu. Tak to jsem posral.
 Dáváme si alespoň teplý čaj z termosky a utěšujeme se slovy „to nevadí, vyjde to příště“. 
 

Když je vidět, je to sranda

 Po rozednění a teplém čaji, který přišel opravdu vhod se vracíme spět ke schodům, po nich nahoru a pokračujeme lesní pěšinou po zelené značce, která nás po chvíli  dovede na rozcestí, kde jsem se po tmě tolik zmýlil. Napojujeme se na modrou značku a jdeme dál do mírného vršíku. Asi po 800metrech a 10min. chůze dorazíme na další rozcestí. Je to ono tolik hledané, které nás později při cestě zpět dovede k autu.
 

p1150990.jpg


Odtud už je cesta k vrcholu jasná, vydáváme se do leva po modré a stoupáme mezi skálami k dalšímu rozcestí.
 

p1150987.jpg

.
Vydáváme se vlevo po dřevěném schodišti. Za okamžik následuje výstup labyrintem nekonečných ocelových žebříků a schodištích přímo ve skále.
 

p1150985.jpg


 Výstup je docela náročný, místy i trochu nebezpečný a zabere asi 1,5hod z parkoviště. Určitě doporučuji kvalitní pevnou obuv a nikam nespěchat. Cestou vzhůru si ještě dáváme malý oddych, šálek teplého čaje, oplatku a hurá vzhůru podívat se na tu krásu. Na vrchol dorážíme v 9:00. Je mlha, fouká silný vítr. Viditelnost je špatná. Je mi jasné, že se tentokrát žádná kouzelná ranní podívaná nekonala. Ale co naplat, taková je příroda. Zklamání z ranního bloudění je pryč. Rozbaluji staviv, nasazuji fotoaparát a pořizuji pár dokumentačních záběrů. Když už tady jednou s velkou slávou jsme J……..
 I v silném větru se kocháme nádherným podzimním ranním výhledem s pomalu ustupující mlhou a já už si v hlavě pomalu plánuji „opravnou zkoušku“. 
Pomalu balím a s dobrým pocitem vyrážíme dolů k autu. Hlavně opatrně, klouže to a času máme dost. Za chvíli jsme na hlavním rozcestí a odtud pokračujeme rovně po modré.
 

Kde je tyčka?

Cestou se ještě stavíme u starého zlomeného dubu.
 

p1150993.jpg


 Rozhodl jsem se ho zvěčnit. Rozbalím stativ, nasadím fotoaparát a opět pořídím pár snímků. Když balím, zjišťuji, že mi chybí druhý díl středové tyče stavivu. A hrome, kde může být?
Okamžitě je mi to jasné. Zůstal nahoře na Schrammsteine pod pamětní deskou Ludwiga Fuhrmanna. Nakonec jsem se nenechal Jaruškou přemluvit, že se pro ni vrátíme a raději ji tam nechal. Přeci jenom je to drobnost. Po návratu domů jsem ji přes servis pořídil za150kč. Další hodinový výstup jsem už absolvovat opravdu nechtěl. Takže až ji někdo najdete……
 Pokračujeme dál a za 30min. už jsme na hlavní cestě. Zde je výchozí bod pro modrou turistickou značku. Jsme asi 500m od našeho parkoviště.
Je to přehlednější cesta, než jakou jsme se ráno vydali mi, ale stoupání je poměrně dost prudké a po dřevěném schodišti. Záleží na každém, kudy se vydá.
 

p1160001.jpg


Jak vidíte, není to vždy úplně snadná cesta. Doma u počítače a rozložených map to vypadalo, že to bude sranda. Ale chyba lávky. Ono pohybovat se v neznámém prostředí, úplně po tmě a navíc když vás tlačí čas žádná sranda není. To úplně změnilo můj pohled na plánování takových cest. Dostatečná časová rezerva a opravdu pečlivá příprava je prostě základ.
Doufám, že jsem nikoho neodradil od návštěvy tohoto krásného a fotogenického masivu. Pokud budu mít možnost, určitě se sem budu vracet, stejně jako do ostatních koutů českosaského švýcarska. A vždy si na tuhle veselou cestu rád zavzpomínám.
 

p1150975.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář